Letošní Velikonoční soustředění se konalo v krásném prostředí Českého ráje. Ubytování ve středisku v Drhlenech a mapy zajistil Jirka Valeš. Nalákal rekordní počet lokoťáků. Včetně rodinných příslušníků od nejmenších nechodících dětiček až po veterány se nás sešlo čtyřicet.
Cesta ve čtvrtek odpoledne z Plzně do Drhlen, ať přes Prahu nebo i mimo Prahu, se náročností vyrovnala tréninkům ve skalách. Přesouvali se všichni, nejen z Čech, ale pravděpodobně i z Evropy. Díky tomu mnozí nestihli první večerní trénink v okolí Valečova.
V pátek ráno jsme přejeli několik km severně na okraj mapy Skokovy, kde Věrka postavila trénink na dlouhé postupy. Nejmenší závodníci měli lehkou variantu, zdatnější žáci a dorost společně s některými veterány středně těžkou, no a naši elitní dospělí si po roznosu kontrol (mlík) zaběhli nejtěžší a nejdelší variantu. Jako ochutnávka skalních terénů to bylo moc pěkné, jen v některých místech, zvláště u porostů bylo znát, že mapa už není úplně nejaktuálnější.
Po obědě a odpočinku v Drhlenech jsme přejeli za Boseň na parkoviště pod Valečovem. Čekal nás trénink štafet. Petr S. se pokusil sestavit vyrovnaná družstva 4 závodníků (lepší elita, horší elita, střed a začátečník). Nejzdatnějším dospělým, kteří nám opět po lese a skalách rozvěšovali mlíka, jsme my ostatní mladší a starší dali náskok, zastavili se na jevišti pod hradem a propátrali některé z proslavených jeskyněk.
Petr nám pak objasnil pravidla závodu. Každý závodník běží 2 úseky. Vítěz 1. úseku nastavuje limit 5 minut, po kterém budou hromadně odstartováni ti závodníci 2. úseku, kteří zde zůstanou a tak dále pro každý další úsek. Už po návratu 1. (elitních) úseků ale bylo jasné, že pravidla se budou muset změnit, jinak se štafety změní plynule v noční závod. Rozdíl ve výkonnosti mužů a žen, dospělých a veteránů byl dost markantní, a přestože jednotlivé úseky měřily pouze cca 1,5 km, dalo se na nich strávit dost minut. Kdo zná skály v okolí Valečova, je mu to jasné. Takže jsme víceméně postupně startovali jednotlivé úseky hromadně a poměrně brzy po sobě. Krásně jsme si mohli zkusit to, co je podle mě na štafetách to nejhorší – tlak houfu ostatních závodníků okolo. Nejen díky krásnému počasí jsme si odpoledne parádně užili. Někteří se na závěr ještě vypravili na nedaleké Drábské světničky.
Večer trenéři rozebírali s mládeží jejich postupy.
Ráno jsme opět vytvořili kolonu aut jako na svatbu a se zastávkou na nákup jídla v Mnichově Hradišti jsme přejeli na parkoviště v Michovce několik km jižně od Malé Skály. Dopolední i odpolední trénink pro nás připravil Jirka. Dopoledne jsme přešli na mapu Zbirohy a vyzkoušeli si několik různě dlouhých a obtížných okruhů mezi skalami, skalními městečky a zbytky hradu Zbiroh. Ani tady to nebyla žádná legrace, samá vrstevnice dolů a nahoru, samý kámen a skála, přičemž zdaleka ne všechno v mapě – Jirka dopředu upozorňoval, že je mapa dost generalizovaná. Ale nádhera.
Po odpočinku a doplnění energie a tekutin na příjemné louce či na parkovišti nás čekala odpoledne náročná zábava – kombotech. Absolvovala jsem střední trať a jednoznačně to byl pro mě největší adrenalin z celého soustředění. Moc jsem toho sice nenaběhala, ale mapy jsem si za ty 2 hodiny užila do sytosti. Nejprve nás čekala cesta úzkým koridorem v terénu. (1. technika) Koridor nás dovedl na kopec do prvního skalního bludiště Kalich, které jsme prošli po linii vyznačené v mapě. (2. technika) Linie končila startem klasického minizávodu v dalších skalních bludištích Chléviště a Besedické skály. (3. technika) Vraceli jsme se přes neúplnou mapu, jen pomocí výřezů určité oblasti (švýcarská hra, 4. technika). Celý trénink mě hodně bavil, na závěr jsem se strašlivě bála, že se ztratím a už nikdy nenajdu cestu k autu, od 3. techniky jsem se předháněla s celou skupinou mládeže (a manžela), kteří se postupně seběhli. Jejich lepší kondici a neohroženost jsem kompenzovala vynecháním poslední kontroly ve skalním bludišti a jedné pod kopcem. Byl to úžasný a vyčerpávající zážitek.
Večer hry, venkovní Vikingská hra („na krále“) i stolní deskové v chatkách (např. Krycí jména).
V neděli nás čekala nejnovější mapa Valdštejn v Hruboskalském skalním městě, kde na podzim proběhl závod světového poháru. Nádherné počasí vylákalo na turistickou magistrálu Hruboskalskem všechny ty lidi, kteří nám překáželi už ve čtvrtek na silnicích. Ale stačilo se přesunout trochu stranou, tam, kde Kuba připravil překreslovačku a paměťák, a bylo to zase jako v pohádce. Tedy až na ta brutální údolí. Přesun po magistrále okolo Valdštejna s davy turistů na boční hřeben, a zase jsme byli sami. Odpolední hromadný závod přichystal Jirka. Dosud nechápu, že si při běhu dolů (prakticky kolmo!) ti blázniví chlapi a kluci nic neudělali s žádnou končetinou. Rozdělovací motýlek na střední trati jsem si trochu upravila, moje kondice mě od soupeřů oddělila velmi rychle a pokračovala jsem přes hory a doly na vzdálenější kontroly. Mapa i realita byly naprosto úžasné. Skalní průchody pěkně divoké, hodně prudké a se spoustou popadaných kmenů, takže jsem je víceméně jezdila po zadku. Občas buzolu na krk (abych ji nerozbila nebo si ji nezaryla do zápěstí) a mapu do zubů (abych měla volné ruce). To se týkalo i některých údolí, do kterých nás trať zavedla. Občas jsme se potkali s orienťáky z jiných oddílů – zde třeba s turnovskými.
Večer hry a balení.
Velikonoční pondělní ráno znamenalo koledování a omlazování. Společně jsme se vyfotili, zhodnotili, co všechno se povedlo (všechno – super ubytování s dobrým jídlem, nádherné terény, úžasné počasí, velká účast pohodových lidí). Po naložení aut a úklidu chatek jsme se naposledy přesunuli na parkoviště na mapě Skokovy, rozdělili se do dvojic a proběhli (nebo prošli) se mezi skalami a kopci v posledním tréninku sudá – lichá. První z dvojice vede na svoji první kontrolu, druhý ho „stopuje“ a sleduje v mapě, kudy se pohybují. Po nálezu kontroly se role vystřídají a vede ten, co stopoval a stopuje ten, co vedl. Takhle dokola až do cíle. Počasí nezklamalo ani poslední den. Návrat proběhl o dost klidněji a rychleji než ve čtvrtek.
Těším se na nějaké další podobné soustředění a ještě jednou velké díky všem, kteří se na přípravě a realizaci podíleli (hlavně Jirka a Kuba, a také mladí dospělí roznašeči).
Fotky ze soustředění: https://janashow.rajce.idnes.cz/Velikonoce_2019_Cesky_raj