Letní závody - West cup

            Posledními prázdninovými závody byly ty na západě – West cup a na východě – Cena východních Čech 2016. Pochopitelně, že většina „lokoťáků“ jela na naše oblastní závody, ale i na početněji obsazených konkurenčních závodech jsme měli 2 želízka v ohni – Fandu a Jirku. Potěšující je, že naše závodníky v kategorii DH21 už bere v potaz i Béďa – viz jeho článek před oběma závody:

            A že se Béďa vyzná, dokazuje, že v případě Věrky se nemýlil a v případě našich chlapců také nebyl daleko od pravdy, protože se oba umístili v elitní desítce (a na těchto závodech byla opravdu konkurence).

 

            West cup se konal již počtvrté a nejdeckým pořadatelům se letos podařilo vychytat různé mouchy z předchozích ročníků. Prostor se nacházel západně od Nejdku mezi vrcholy Nejdeckého Špičáku (784 m), Bernovské hory (790 m) a Jedlovce (853m) na komorní loučce s miniaturním rybníčkem.

 

            Páteční odpolední krátká etapa dělala čest jménu mapy: Mokrá cesta. Důvěrně jsme se seznámili se spletí vodotečí a potůčků, někteří i otestovali hloubku bažinek a bažin. Já jsem v tomhle směru fakt opatrná, takže nad kotníky se mi bažina nedostala, ale některým závodníkům bažina ke kolenům sundala botu (rukama prý šla vylovit) a některé závodnice se v bažině dokonce vyválely po zádech. Naše nadějná mládež konečně pochopila, proč je dobré na závody vozit náhradní obuv. Nejen mně, ale i zkušenějším závodnicím (možná i závodníkům) se to zdálo v pátek dost těžké. Udržet směr a odhadnout vzdálenost v nepřehledném a v určitém smyslu stejném lese mi dělá stále velké problémy. (dokladem je třeba můj postup z 5. na 6. kontrolu, kdy jsem se při obcházení bažiny stočila do tak velkého oblouku, že jsem se znovu našla na 5. kontrole) Orientačně ohavný se mi zdál i terén pod rybníčkem na shromaždišti, kde se střídaly různé hustníčky se světlinkami a byla tam pochopitelně i podmáčená až bažinatá místa a ostružiní. No, ale našli se mezi námi v LPM i tací, kteří si v pohodě poradili a doběhli si pro pěkné umístění (což znamenalo i medaili). Konkrétně Kačka v D10 (3.), Věrka v D21 (1.) a Kuba v H10 (1.)

            Sobotní dopolední klasika proběhla za stejně krásného počasí jako ta páteční. Ale zatímco v pátek jsme se koupali v bažinách, v sobotu ve vlastním potu – zvlášť cestou na sběrku(bylo to do kopce navíc přes shromaždiště, kde pařilo slunce). Mapa se sice jmenovala Vysoká jedle, ale byla to jen trochu rozšířená ta páteční. Start byl stejně jako v pátek (a v neděli), co by kamenem dohodil a dobíhali jsme přímo na shromaždiště. Na delší trati jsem měla poloviční počet kontrol, takže jsem si mohla užít vymýšlení několika dlouhých a jednoho dlouhatánského postupu. Což mě fakt baví, zvlášť když se mi to povede (jako v sobotu). Vyhrála to prostě delší obíhačka (i v mém podání), protože v terénu se šlo fakt špatně. Když pominu nároky na orientaci, tak ty různé klacky pod nohama, borůvčí a nenápadné bažinky a potůčky pohyb značně zpomalují. Stejně jako v pátek, i v sobotu si pro medaile došlo stejné trio – Kačka pro zlatou, Věrka pro stříbrnou a Kuba zase pro zlatou. Většina našich ostatních závodníků se oproti pátku zlepšila, navíc se kromě Terezky a Lukáše v HD10L objevili i Filip, Tomáš a Áron v HDR, a poprvé si OB vyzkoušel Petr K. v P3 (5.)

            Na sobotu připravili pořadatelé i noční miš-maš, ale protože jsme se nezúčastnili, nic o něm nevím.

            Třetí etapa je v už klasicky v Nejdku free order a vždy se na ní těším. Ne že bych dokázala volit optimálně, ale je to jediný typ závodu, kdy mi nevadí, když mě doběhne soupeřka. Ani letos jsem se nevyhnula nedokonalé volbě, což jsem si uvědomovala už v průběhu závodu. Možná bych příště měla věnovat minutku navíc přemýšlení na startu, asi by se to vyplatilo. Největší problém jsem měla při nejdelším postupu ze severu ke shromaždišti, když jsem se neohroženě pustila přes nejrozsáhlejší bažinu. Bláhově jsem se domnívala, že „už to tam znám“, protože jsem přece v pátek tudy šla v opačném směru. Neznala tak dokonale, abych neuhnula ze správného směru, ale naštěstí jsem jednu křižovatku z pátku opravdu poznala, takže jsem se našla. Free order asi vyhovoval většímu počtu našich závodníků, protože ke standardně úspěšnému triu Kačka (1.), Věrka (2.) a Kuba (2.) se pěkným umístěním přidala i Iva v D35 (4.) a Petr v H21(2.). Hezky se závod povedl i Lukášovi v HD10L(pochopitelně ne free order), byl třetí.

            Po sečtení časů ze všech 3 etap se na bednu postavili Kačka – celkově 1. v D10, Věrka - celkově 1. v D21, Kuba - celkově 1. v H10 a Petr – celkově 3. v H21. Rodina Stehlíkovic byla vůbec úspěšná, protože i zbývající členové rodiny se umístili celkově na předních místech. Terezka v HD10L byla 4., její maminka Katka v P3 dokonce 3. a Šimon v H12 skončil celkově 5.

            Závody se povedly a už se těšíme na další ročník, který se bude konat ve stejném prostoru, ale s jiným shromaždištěm první zářijový víkend 2017.

 

 

 

 

 

Tags: