První oblastní závody letošní sezóny byly zároveň úvodními v sérii Czech O-tour. Příjemné bylo, že se odehrávaly prakticky za humny, nedaleko Ejpovic. Centrum bylo na okraji golfového hřiště, což by bylo za pěkného počasí skvělé, jenže počasí bylo deštivé, chladné a velmi nepříjemné.
Hlavním zážitkem ze závodů tak byl pohyb nikoliv po nádherném zeleném trávníku, ale v nepěkném bahně.
Stavba tratí byla limitovaná umístěním startu (bylo třeba obejít golf a potok) a dlouhým doběhem do arény mezi golfovými trávníky. Závodníci na kratších tratích se tak v sobotu i v neděli pohybovali ve stejném prostoru. Tedy především přes členitější zarůstající terén (zbytky po důlní činnosti) a také vrch Hradiště s výraznou skálou.
Sobotního i nedělního závodu se z řad LPM zúčastnilo cca 30 lidí v dětských a veteránských kategoriích, většina dorostenců, juniorů a dospělých momentálně běhá za ZTC. Na bednu se mnoho členů oddílu v Áčkových kategoriích nepostavilo, pouze v sobotu vyhrála D10L nová Barbora Nová a v H80 byl stříbrný Vašík Bohuslav, čest LPM zachraňovali oba zmínění i v neděli, Barču z 1. místa odsunula také naše nová Barbora Kolářová. Tři ultrastateční se zúčastnili i nočního závodu, Láďa Čepička byl v H55 druhý a Terka Stehlíková v D14 čtvrtá.
Následovalo Velikonoční soustředění v Českém ráji a sedm statečných se zúčastnilo Velikonoc ve skalách jihozápadně od České Lípy.
Velikonoční soustředění bylo inspirováno velmi úspěšnou akcí v roce 2019 a navzdory překážkám splnilo očekávání. Výraznou překážkou bylo vyhoření penzionu v Bradě týden před akcí, kde jsme měli být ubytováni. Nezdolný Jirka Valeš (s Verčou Kubínovou a Ines Zayats) však prakticky okamžitě sehnali náhradu v Měsíčním údolí pod Kozákovem. Zima v chatkách a v jídelně první noc (než se rozehřály akumulačky) a horko naopak další noc byly jen takové drobnosti, které nás nemohly rozházet. Protože to hlavní – být pohromadě ve skupině cca 40 lidí od batolat po starší veterány, mít slušné počasí a užívat si krásné skály v jarní přírodě – se povedlo.
Jirka skvěle koučoval dorostence a dospělé při přípravě velkého množství rozmanitých tréninků v atraktivních terénech. Bylo vidět, že nabral množství zkušeností z velkého počtu soustředění, která už měl „na triku“. Každý trénink nachystal někdo jiný, roznesení kontrol bylo také vymyšlené chytře, aby zapojení a zatížení jednotlivých účastníků nebylo zcela jednostranné. U každého tréninku byly připravené různé varianty obtížnosti, od začátečníků, přes pokročilé a veterány až po nejzdatnější mladé závodníky.
Začínali jsme ve čtvrtek na Valečově (1 : 3 000) s mikrosprinty, v pátek následovaly půlčíkové štafety na Hrubé Skále (1 : 10 000) a odpoledne okruhy kousek od Valdštejna (1 : 5 000). Okruhy byly zhruba kilometrové, nejobtížnější byly 4, středně obtížné tři a začátečníci měli dvě trasy. Na vybraných okruzích byly i krabičky a bylo možné běžet s čipy. Vzhledem k hloubce údolí se skalami to bylo fyzicky dost náročné, ale krásné. Ve stejném prostoru jsme se potkávali i s dalšimi skupinami orienťáků, třeba z Pardubic nebo ze Šumperka. Turisté, kterých bylo u hradu Valdštejn značné množství, tak měli o další atrakci postaráno. Večer si nováčci ve společenské místnosti (oblečeni až po zuby) zkusili rozbor postupů.
Sobota dopoledne byla hodně fyzicky i mapově náročná (ale naprosto úžasná) ve třech skalních městech/bludištích Zbirohy, Kalich a Chléviště (1 : 5 000). Většina účastníků absolvovala nejen 3x scorelauf na 30 minut, ale zároveň si i 3x jednu určenou kontrolu postavila. Odpoledne jsme se rozprchli na různá místa, abychom si trochu odpočinuli od běhání a od mapy, někdo se vypravil na Kozákov, někdo na Vranov u Malé skály, někdo prostě sbíral síly v kempu. Starší a zdatnější se ještě večer vrátili na Kalich, aby si s čelovkami zahráli veliko-noční hru na zombíky, nejmenší si prošli krátkou a jednoduchou stezku odvahy v blízkém okolí kempu.
Neděle v krásném prostoru severně od Kosti byla zaměřena na mapovou techniku, dopoledne na volby u delších postupů. Odpoledne nás čekal mix speciálních, zhruba kilometrových okruhů – paměťák, překreslovačka, vrstevnicovka nebo koridor. Jak už jsem psala několikrát – nádherné, ale náročné. Večer jsme po skupinkách tvořili úkoly na závěrečný pondělní trénink.
Pondělní velikonoční ráno patřilo koledníkům. Ti nejmenší, sotva chodící a mluvící byli roztomilí sami o sobě (a málo nebezpeční), ale naprosto nás dostali naši dorostenci s vlastní koledou: „Hody, hody, doprovody, nebuď líná, čti si kódy, jinak je to velký risk, že na výčtu budeš disk. A to nechceš, to mi věř, místo skály razit keř. A za tu radu kratičkou, dej nám aspoň vajíčko.“ (doufám, že jsem neporušila autorská práva Davida, Šimona a Kuby). Nečekaně velký úspěch měl nanosprint po snídani na hodně malém prostoru uprostřed kempu. Bez mapy, jen s „plánkem“ v devíti čtvercových polích, běhala mládež znovu a znovu, aby získala 1. cenu – beránka. Poslední přesun auty na okraj Českého Ráje do okolí zbytků hradu Kozlov se zajímavými skalami, poslední skvělý trénink s plněním mapových úkolů, které jsme si navzájem připravili předchozí večer a bylo po Velikonocích. Snad si nějaké podobné soustředění znovu zopakujeme.
Ani týden po Velikonocích jsme neopustili skály – tentokrát nám ale stačila necelá hodina jízdy autem na sever kousek za Jesenici. Centrum závodu žebříčku A byl areál psychiatrické léčebny v bývalém zámku v Petrohradu. Krásný zámecký park s příjemně slunečným počasím zaplnili orienťáci s klubovými stany, cílová aréna s doběhem, stánky se zbožím a jídlem, procházející pacienti s námi zcela splynuli. Každý závod ve skalách je těžký, tento nebyl výjimkou, proto čest LPM zachraňovali opět Terka Stehlíková v D14(4.), Iva Pechová v D55(4.) a Láďa Čepička v H50(3.).
Následující týden pořádal oddíl Kamenice závody Českého poháru štafet. Oddíl LPM tam sice oficiálně žádné závodníky nemá, ale velká část oddílu ZTC k nám patřila a patří. A právě klukům v H18 (Šimonovi, Davidovi a Kubovi) se povedlo v nedělním závodě mezi 60 startujícími štafetami obsadit bronzovou příčku! Podobně se dařilo i štafetě v H21 s původně naším Jirkou Valešem (a tam těch štafet bylo přes 70). Gratulujeme.
Poslední závody v dubnu organizoval oddíl z Aše. Tedy oddíl – spíš skupinka nadšenců, kteří zvládají v malém počtu přípravu dvou závodů. Jak jsme již v Aši zvyklí – parkoviště, centrum, start a cíl byly blizoučko, byl čaj, stánek s občerstvením, bylo bahno a trochu deště – ale o dost méně, než jsme čekali. Bylo měřítko 1 : 15 000 i pro veterány, ale jen ty nejmladší. V neděli byl dort pro nejúspěšnější oddíl v kategoriích DH10 – 21, což už tedy hodně dlouhou dobu nejsme my. Z 18 lidí v sobotu se na bednu postavila jen mládež (Eliška Šafránková v D14, Terka Stehlíková v D16 a Filip Stehlík v H10), v neděli naopak veteráni (Jana Bohuslavová v D35, Iva Pechová v D45, Láďa Šitra v H35 a Vašík Bohuslav v H75). Mně osobně se les na svazích kopce Blatná u Libé moc líbil, hlavně v sobotu kvůli různým skalám, skalkám a obrovským kamenům.
Oblastní závody pokračují v květnu v Mariánských Lázních a v Sokolově a v červnu v Kralovicích. Jana Šou